O vodě:
Splnil jsem si klukovský sen a konečně si pořídil letadlo. Nastartoval mě Honza, nyní šťastný majitel Sky Lady (původně Accipiter Badius II, ten mu však uletěl - smutné), která se včetně RC setu prodává za příjemné tři tisícovky, což jsou náklady, které by se v případě katastrofického pádu letadla daly přeci jen přežít. A tak jsem se začal pídit po netu o možnostech, jaké nabízí trh. Objevil jsem několik setů hotových modelů i s RC soupravou řádově mezi 3mi až 5ti tisíci. Bližším zkoumáním jsem však zjistil, že všechny tyto modely mají ovladatelnou pouze směrovku a výškovku (a pochopitelně i otáčky motoru). Nedokázal jsem si představit, jak se takový model dá ovládat, když se dostane do náklonu po křídle a následné spirály smrti. Původní průprava na PSX a různých hrách na PC mi říkala, že bez ovladatelných křidélek se letadlo prostě nedá zvládnout. Od toho se také dvíjela volba mého modelu - musí mít ovladatelná křidélka.
Tím se ovšem zúžil okruh výběru, který se po pravdě omezil na jedinný dostupný produkt včetně RC: Cessna 182. Také se mi líbilo, že model vypadá jako skutečné letadlo a né jako čínské hračky podivné kvality. Vypravil jsem se tedy k Peckovi do Modeláře s příslušným obnosem, připraven ho zakoupit. Tam se mi ovšem dostalo zklamání - model (navzdory tvrzení výrobce na krabici) prý není vhodný pro úplného začátečníka, protože je poměrně rychlý a obtížně se s ním přistává. S mými nulovými praktickými zkušenostmi jsem se toho dost zalekl. Byl jsem se tedy podívat na Honzu, jak mu to s jeho Sky Lady jde a byl jsem mile překvapen. Ledatýlko si poslušně kroužilo a nakonec si po pár minutách letu pomalu sedlo na břicho do trávy... Bylo to jasné - chci větroně!
Respektivě takové letadlo, které by letělo natolik pomalu, abych byl schopen včas reagovat na jeho vrtochy (třeba, že poslouchá zákony fyziky a né moje) a bylo plně ovladatelné ve všech třech osách, což podle mého názoru maximalizovalo naději na úspěšný let. Nicméně mě překvapilo, že model typu Sky Lady lze poměrně slušně ovládat pouze pomocí výškovky a směrovky.
Ale křidélka to nejsou :-)
Takže větroně s nějakým motůrkem (abych to také nějak vůbec dostal nahoru :-)) a to určitě v elektrice - nechci aby mi pořád po bytě a autě smrděl benzín a olej. A další nezanedbatelnou výhodou elektro pohonu je, že je velmi tichý a na rozdíl od benzíňáků lze s tímto letadlem lítat v podstatě na jakékoliv volné louce i v blízkosti "obydlené zóny", protože provoz letadla nikoho neruší.
Další dny na internetu...
Důkladné prohledání webu přineslo své výsledky (pro úplného začátečníka, jakým jsem byl i já, který prahne po ůvodních info do problematiky mohu doporučit stránky Pelikána a Kolmana): po zvažování všech pro a proti jsem se do toho obul a rozhodl se k riskantnímu kroku: koupit za cenu vyšších investic kvalitu. Volba padla na elektrovětroně Easy Glider Electric od firmy Multiplex. Jde o krásný, tvarově dokonalý model, prodávaný jako téměř hotová stavebnice s motorem a převodovkou (více na stránce Glider) za cca 2.500,-Kč. To však není cena konečná - je potřeba dokoupit veškerou elektroniku (serva, regulátor, baterii) a také vysílačku. Útěchou budiž, že tyto "doplňky" jsou přenosné a tudíž použitelné v jiných modelech a zvláště vysílačka je univerzální. Zvolil jsem pásmo 40MHz určené pro provoz letadel, ale i lodí, aut a ostatních rádiem řízených modelů. Předpokládám totiž, že v budoucnu budu nucen krotit svoji touhu po nějaké pěkné lodičce a tak...
Já se tedy konečně osmělil a koupil elektro-větroně Easy Glider Electric.
První let se uskutečnil památného dne 15.7.2006 na letišti Slatina (Štěrboholy), které je, pokud vím, nejblíže Strašnicím, kde se nejčastěji vyskytuji :-)
Po sestavení a seřízení modelu doma, naprogramování vysílačky a dobití baterek jsem rozechvěle a dost nervózní, jak dopadne první let, vyrazil. Dostat tohoto pro mě na pohled obra do vzduchu bylo poměrně jednoduché. Po hodu z ruky pod plným plynem (házela Terezka, já "řídil"), který měl pro mě nečekaně silný zátah, se Glider mírně stočil doleva, což jsem křidélky (!) lehce zkorigoval a pak už poslušně stoupal k obloze. Na můj vkus napoprvé až moc rychle. Pár vteřin a byl tak ve 30ti metrech vysoko a asi 100 - 150m daleko a já se bál, aby neulétl. Opatrně a pořádně nervózně jsem začal tahat za páčky - a světe div se, ono to fungovalo! Letadlo se pomalu otočilo ke mně a ve více jak 50ti metrech mi prosvištělo nad hlavou.
Vypnul jsem motor. Letadlo se po ztrátě tahu trochu zhouplo, ale hned nabralo stabilitu, trošku sklonilo čumák a se stoupající rychlostí se poslušně vrhalo do další a další zatáčky.
Zapnul jsem ještě asi dvakrát motor a nechal ho vystoupat do "bezpečné" výšky. Pak jsem se rozhodl poprvé přistát (nevěděl jsem totiž, jak dlouho mi ještě vydrží baterky). Ve výšce asi 7mi metrů na začátku letiště (které má zde 70m na délku) jsem nechal větroně klesat samospádem. Další překvapení: stál jsem asi v polovině letištní plochy ale Glider mě poměrně rychle míjel a to pořád ve výšce asi dvou metrů nad hlavou a klesat se mu očividně nechtělo!
Následoval jestě jeden okruh a nové přiblížení. Tentokrád jsem zečal s přistáváním asi ve čtyřech metrech. I tak jsem měl dost problémů se na letiště vůbec trefit - bylo najednou tak malé! Potlačením přidélek i výškovky jsem nakonec přeci jen snížil rychlost natolik, že jsem se odvážil sednout. Nepovedlo se to dokonale - letadlo škrtlo křídlem a udělalo po něm otočku, ale bylo celé dole na zemi a v pořádku! Vyčerpán, ale šťastný jsem se pro něj rozeběhl...
