O vodě:
Slavnostní okamžik - vybalení MÉHO prvního letadla z krabice (to bylo začátkem léta 2006) jsem si slastně vychutnal. Krabice byla o něco menší, než do jaké zabalili Honzovu Sky Lady, ale zase tam nebylo RC vybavení. Proto mě překvapilo, jak je Easy Glider vlastně velké letadlo. Už samotný rozměr trupu budil údiv a respekt. Nevydržel jsem to a hned jsem ho musel nasucho spojit a zkusmo připojit křídla do trupu, abych ho viděl v celé kráse. Je to skutečně obr! Blaženě jsem HO pozoroval a už jsem se viděl ve vzduchu. Musím na tomto místě poznamenat, že trup i ostatní části letadle byly perfektně vylisované, přesně do sebe zapadaly a i samotné spoje byly velmi hladké a krásně zaoblené. Bál jsem se, že díly nebudou moc sedět (přeci jen to je pouze Elapor), ale tyto obavy se naštěstí nenaplnily. Pouze bylo potřeba skalpelem proříznout větrací šachty odvodu tepla od motoru a vstupy pro táhla. To šlo udělat bez větších obtíží. V krabici byl kromě samotného větroně (táhel, bowdenů a patek serv) ještě přibalen motor Permax 400/6V s převodovkou 3:1 a sklopnou vrtulí. A kulička. Ta mi trochu vrtala hlavou a tak jsem se jal podrobně prostudovat návod...
Kuličku skutečně poctivě vysvětlil. Multiplex (výrobce Easy Glidera) totiž dělá ještě bezmotorovou verzi tohoto větroně a ta má samozřejmě mnohem lehčí čumák. Kulička se vkládá do ocasu právě pro vyvážení hmotnosti motoru.
Ale zpět k vlastní stavbě. Držel jsem se striktně návodu, což se mi v několika detailech moc nevyplatilo. První váhání způsobila již zmíněná kulička. V návodu je sice napsáno: vlepit do konece trupu, ale nevyplývá z toho, kam přesně. Dle rozmazaného fota jsem ji nakonec dal do jedné z jamek pod ocasem. Pravděpodobně ale asi moc dozadu, protože mám trochu problémy s vyvážením větroně. Musím mít stále asi o 1 - 2 cm povysunutou baterii z úložného prostoru (a ta pak překáží při uzavírání kokpitu), jinak mám moc lehký předek a letadlo se pořád houpavě zvedá. A to jsem dal za motor velký flák formelíny (dar přítele Davida - Sky Lady, Easy Glider Electric)! Faktem ale je, že výrobcem doporučované nikláky jsou těžší, než moje Li-Polka... Druhým faktem je, že správný bod (a váha) vyrovnávací zátěže se vlastně nedá bez pokusného sestavení (na sucho) včetně kompletního osazení všemi součáskami vůbec odhadnout. Doporučuji tedy dalšímu staviteli tohoto jinak nádherného stroje provést tuto vyvažovací zkoušku ještě před vlepením, dá se polohou těžiště velmi ovlivnit hmotnost případného nutného dovážení a tím i celkové výsledné letové vlastnosti!
Další špek mi připravilo samotné vteřinové lepidlo, respektivě jeho rychlost vytuhnutí. Dle návodu se mají vodicí trubičky pro táhla ke směrovce a výškovce vlepit do trupu před slepením jeho polovin, čímž dojde k jejich zpevnění. Problém je v tom, že při zasouvání trubiček do připravených drážek lepidlo reaguje okamžitě a mně se nepodařilo v tom zlomku vteřiny docílit přesného dosednutí do kanálků. Takže jsem je musel opět opatrně skalpelem odříznout a neprve je usadit a pak teprve zalepit. Nicméně, kdybych letadlo stavěl podruhé, tak je nechám až úplně na konec! V závěru stavby se totiž objevil další zádrhel - a to doslova: po připojení serv k táhlům směrovky a výškovky jsem po jejich zapnutí zjistil, že předlisované zakřivení trupu, které jsem trubičkami důsledně kopíroval, způsobuje drhnutí táhla v trubičce při pohybu serva! Doprovázeno je to zlověstným vrčením serva v jakékoliv poloze a to i dokonce, když ho odpojím od ploutví. Znovu odříznout...
Zbývala dořešit ošemetná otázka - jak to všechno budu přepravovat, abych přitom letadlo v kufru nerozlámal? Rozhodl jsem se využít původní krabice pro převoz trupu a k ní jsem ještě přilepil další, takovou, aby se mi tam vešel celý ocas. Pro zpevnění jsou ještě podlepeny prknem. Horem krabic je provlečen popruh, takže jde v pohodě dát na rameno a jde se. Tento slavný "výtvor" již vzbudil hodně úsměvů u kolegů na různých letištích :-).
