O vodě:
Neustálé problémy s výkonem (zejména frustrace v porovnání s letovými vlastnostmi SkyLady) mě donutily k experimentování s pohonnou jednotkou. Po vystřídání Permaxu za Graupner Speed 400 (musel jsem si nechat vyrobit pastorek pro původní převodovku Multiplex na míru - pomohlo hodinářství Elektročas) a po té za Jamaru 480 HS s převodovkou 3:1 od MP Jetu se však k mému zklamání kýžené zlepšení nedostavilo, Easina se jen pořád líně plazila a nechtěla stoupat...
Rozhodl jsem se k radikálnímu kroku: přechod na "stříďák":
Po hledání na netu a pídění po různých parametrech zvítězila nabídka pana Ing. Potenskyho a jeho POT 150W, dodávaný i se sklopnou vrtulí, kuželem a uchycením do lože. Motor jsem přebíral přímo od něj - byl osobně velmi příjemný a přidal i pár cenných modelářských rad pro nového prvomajitele stříďáku. Spolu s motorem jsem obdržel několik podrobných výkonostních grafů pro různé vrtule a napájení (k vidění v .pdf i na jeho stránkách), což považuji za velkou přidanou hodnotu - prostě pocit, že nekupujete zajíce v pytli. Zpracování motoru bylo na první pohled skvělé, jemný chod při protočení pláště neměl vůbec nic společného s flašinetem od Multiplexu a hlavně vrtule je připojena na přímo, takže jsem se konečně zbavil nepříjemností s různými převodovkami typu schánění odpovídajících pastorků, vymýšlení uchycení vrtule, atd. Další věc, co se mi na převodovkách obecně nelíbila bylo to, že každá šla docela ztuha a připadalo mi, že už jen roztočení soukolí mi bere docela dost výkonu.
Takže starý motor s i s "úžasnou převodovkou" a regulátorem šel do šuplíku a já koukal na vybrakovanou špičku Easyny s POTem v ruce. Čumák už byl docela zdeformovaný a hlavně také už dost prodlabaný po různých výměnách všeho. Vyvstala otázka, jak tam tedy nový motor uchytím. Je zkonstruován na uchycení vzadu a otáčí se celý plášť i s vrtulí. První myšlenka byla vydlabat v trupu místo pro přepážku a motor do ní přišroubovat, ale protože vrtule je umístěna poměrně blízko od rotoru, musel bych odříznout kousek čumáku, aby to nedrhlo. Nakonec jsem se rozhodl (vzhledem i k výše popsané deformaci a zkrácení po nárazech) uříznout čumák celý a na vzniklou plochu přilepit překližku s přišroubovaným ložem pod úhlem cca 1,5 stupně dolů a doprava - alespoň doufám, měřeno pouze školním úhloměrem. Výsledek je vidět na obrázcích. Namontoval jsem pokusně motor i s vrtulí a mohu ke své radosti konstatovat, že původní délka modelu zústala téměř zachována. Snad tedy zachovám i letové vlastnosti.
Předvrtanými dirkami v "přepážce" jsem protáhl kabely regulátoru (volba padla dle specifikací na JETI ECO 18, upozorňuji v této souvislosti, že nemá vypínač, což jsem si všiml až doma) a opatrně připájel přímo na motor. Hodně jsem u toho trnul, abych nepropájel jednotlivé póly k sobě - je to dost těsný. A také směr otáčení vrtule byl vabank, neměl jsem to jak vyzkoušet nanečisto, ale kupodivu jsem se trefil hned na poprvé :-)
Dále jsem v trupu musel vydlabat větší místo pro nový trojčlánek (použil jsem Li-Pol 1.700 mAh) a vše pěkně usadit. Samozřejmě pak nešel zavřít kokpit. Rozloučil jsem se tedy se všemi vymoženostmi od Multiplexu v podobě různých západek a prolisů, všechno jsem prořezal a po stranách přilepil na sucháč a je po problémech. Za letu to ještě jistím přetaženou gumičkou. Stačí teď jen pohodlně přiklopit a jede se.
Následovalo dovážení kusem modelíny v čumáku (stříďák je zřetelně lehčí než původní motor s převodovkou) v bodě těžiště a celkové zvážení letadla. Zde bych rád poznamenal, že kdybych při stavbě trupu nevlepoval do ocasu onu kovovou kuličku, nemusel bych dovažovat nic a model by byl o to lehčí. Ale výsledek i tak překvapil: celková váha byla i se znatelně těžší baterií nižší než původní. Dostal jsem se z 960g na pěkných 946g. Kde ale sebral Multiplex uváděných 880g na jeho stránkách, to tedy nevím (asi si tam nedali tu kuličku...). Nicméně s výsledkem jsem byl spokojen. Musel jsem ještě vyměnit uražené táhlo od křidýlka po posledním karambolu, seřídit znovu trimry a už jsem jen vyhlížel příhodné počasí na první testovací let. Bohužel bylo dost větrno, takže jsem musel čekat skoro celý týden a mé napětí pochopitelně neustále vzrůstalo.
Konečně! Počasí sice stále nebylo ideální, ale už jsem si troufl na modelářské letiště Slatina u Štěrbohol v Praze, které mám nejblíž.
Když teď "nasucho" přidám plný plyn s letadlem v ruce, tak mám pocit, že se ten motor musí utrhnout. Dal jsem tedy půl plynu - i tak to byl větší tah než s Permaxem na plno (!) a hodil...
Letadlo začalo poslušne stoupat a já pořádně přidal. Účinek byl okamžitý; protože jsem měl trochu přitaženou vyškovku na stoupání, Easyna to vzala vážně a předvedla okamžitě přemet téměř na místě! Rychle jsem stáhnul otáčky a korigoval let výškovkou. To byl teda fofr...
Vzhledem k tomu, že bylo stále dost větrno, zvláště ve větších výškách, tak jsme se vzájemně jen tak chvilku oťukávali a šel jsem opatrně na přistání. Jedinou nevýhodu tohoto "otevřeně" uloženého motoru vidím v tom, že s ním už nemohu beztrestně praštit o zem, jako před tím, abych si ho něčím neucpal. Opatrně jsem tedy z velké dálky nalítával k přistávací ploše, ale zase mě překvapila klouzavost Easyny těsně nad zemí - jako by těsně nad ní letěla po nějakém polštáři. Letiště jsem samozřejmě přesvištěl v metrové výšce. Druhý pokus už byl úspěšný a já v pohodě "sametově" dosedl. A celkový dojem ze stříďáku? Je to nebe a dudy. Jsem konečně po výkonové stránce spokojen - silnější motorizaci mohu do Easyny směle doporučit. Teď už si jen nechat někde seřídit ty moje ruce... :-)
