O vodě:
.
Toto je doslovný přepis lodního deníčku, zapomenutého již před startem v doprovodném vozidle s písničkami (Janou), jež díky této smutné události bylo nutno zpětně pracně zrekonstruovati. Tato akce proběhla během času podzimního roku památného - šestého v nové éře. Vnímavý čtenář dozajista pochopí, že k takové akci bylo potřeba dostatek různorodých tekutin dle vlastního výběru (většinou), což zas mělo za následek, že některé části textu se staly hned druhý den téměř nečitelé a pro někoho možná i trochu nesrozumitelné...ale s tím už se nedá nic dělat!
Jednotlivé níže uvedené barvy výpovědí korespondují s výše uvedenými barvami osob v libovolném pořadí.
Odjezd (sraz) byl naplánován na 9:00 až 10:00 AM ze Strašnic (aby to měl Aleš nejblíž - coby vedoucí výpravy). Plány jsou plány, ale realita bývá často jiná - jako v tomto případě. Já s Péťou a Ambrou jsme dorazili VČAS!!! Jako druhý dorazil Vlado a v závěsu Cyril s Magdou.
Následovala výměna (obnova) 2x světelného parku u vozu kterým se nejelo. To bylo již cca 11:00 a Bára s kamarádkou stále nikde! Čekali jsme ještě cca hoďku, ale já již byl kapičičku nervózní (asi z horka), bo nás čekal uvítací zájezd na mezinárodní leteckou show po cestě na vodu (zkratka přes Bystřici u Benešova) do Sušice. Vši byli zkratkou zhnuseni (já si to vyžral a vychutnal).
My ostatní jsme zatím vychutnávali Terezinu velmi dobrou sekanou. Po půl až dvou hodinách jsme konečně vyrazili na toužebně očekávanou dovolenou.
Po vynikajúcej skratke na "Prahu" sme po dlhom trápení suchom (nedostatok piva) srazili jsme sa u Fialky (pre Aleša: Hotel Fialka záhradka, mesto Sušice) a následoval presun do prvého táboriště. Po rozbití tábora a prvom pive v miestnej vyhlasenej záhradke z prvotriednou obsluhou ("nedotykajte sa mastnými rukami skleničky - kdo to bude po vás umívať!") a nekresťanskej ceny za koncert (spíš zatial laděnie) sme sa ****** (opivínkovali - pozn. překladatele) v miestnej hospode - kiosek.
Cylil mi připomíná, že prý: ***** (opivínkoval - pozn. překladatele) jsem se tak, že jsem ztratil pěněženku a doklady, což jsem se dozvěděl až druhý den. Po pravdě to bylo tak, že jsem si jí odložil na stůl tak, aby na ní Cilil viděl a šel jsem si lehnout. Cilil se tak z***** (zbafínkoval - pozn. překladatele), že jí vůbec neviděl a poté se teprve ztratila, já šel druhý den do Sušice vše nahlásit a teprve poté se barman z kiosku ustrnul a rozpomněl, že ji vlastně našel. Ale to se všechno stalo až v pondělí ráno, teď neděle:
Vstala jsem neobvykle brzy (asi v půl osmé) a na popud hladového syna jsem vyrazila pro snídani, vrátili jsme se včas, ostatní zrovna vstávali.
Dobře sme posnídali. Vypravili vůz číslo 1 na start (Jana, Magda, Péťa, Vlado, Ambra ). Zatímco jsme čekali (C+A) na Járu a Míru, posádka vozu číslo 1 se bavila s rafty. Jára s Mírou a Luďkem se po krátkém bloudění v lese i s autem objevili v pravý čas. Dojeli jsme na Čeňkovu pilu a udělali taktickou zastávku u kiosku. Po druhém vratném pivu jsme usoudili, že čluny asi budou už připraveny a vyrazili jsme za zbytkem i s občerstvením. Přivítáni jsme byli velice vlažně, ale vychlazené pivo ve vratných kalíšcích zlepšilo náladu. Bylo nás 8 + pes.
Po nafukani raftov a splavovaní do Sušic sme se zase ****** (opivínkovali - pozn. překladatele), stratili vyše uvedenou Alešovo peňaženku a po Bářinom vystupení z metra prežili prvý deň.
Kiosek zavíral asi v deset, takže jsme se zklamaně přesunuli ke stanům - až na Jardu s Cyrilem, kteří již od osmi řešili život (pořád dokola,ale stále vášnivěji) - do kdy, to není známo ani nám, ani jim, ani peněžence.
Úsek Sušice.....někde pod Rábí(m)
a tam jsme opět ztratili Báru (v báru). Petra napadli chrousti. Míru taky. My jsme se zvláště s Járou z****** (zbafínkovali- pozn. překladatele) a kochali se oblohou u stánku. Jinak poklidná noc...Náznaky kochání...
nemůžeme přijít na to jak se to jmenovalo,doplníme později.
Asi Žíchovice.
Po "přiznání" kioskáře jela Magda s Bárou stíhací jízdu - vyšťourat Aleše z rukou policie. Naštěstí ho stihly ještě před zablokováním jeho platinových karet... Po jejich návratu jsme slavnostně vyrazili i s Bárou na palubě BÉČKA. Z přítomnosti této dlouho očekávané osůbky jsme se těšili jen do Sušice, kde proběhl nákup nezbytných věcí (provaz, pantofle, víno). Bára se opět ztratila.
1,238 km před dnešním noclehem se uprostřed řeky najednou drze nalodil Pitralon!..opravdu tak sral! A ráno se opět vtíral...
Ráno (brzy - tak brzy, že už jsme ho neviděli) odjel Míra vlakem domů. Měla jsem snahu koupit snídani, ale po hodinovém stání ve frontě jsem se dozvěděla, že bez objednání nedostanu ani rohlík. Snídaně nakonec proběhla v kiosku s Pitralonem. Na vodu jsme vyjeli v půl jedenácté, úderem poledne jsme byli v Horažďovicíh, Aleš si koupil slamák a zapadli jsme Münzům. Dál jsme jíž nejeli. Museli jsme najít Pavla - Bára ho postrádala. Na kamarádku, která zřejmě ještě touhle dobou čekala ve Strašnicích u metra s pádlem, lodí a báglama si nevzpomněla.
...odpoledne...spal: Vlado, Jana, Péťa (ten spal furt) a Ambra. Magda pouze simulovala spánek. Nespal: Jára + Bára (poprvé se zde objevuje významné +), já a Cilil (= cílevědomě lil) se sme se přebrodili jsme naproti do báru.
Scéna "Copánek" : Všimnul jsem si, že Jára a Bára s námi
(kapitány) nekomunikují a Cilil slintá! A hle: v nedalekém stanu se sličná blondýna nestydatě a cílevědomě převlékala tak, abychom (Cilil) vše viděli...Cilil si nasadil brýle a říkal, že nic nevidí. Na mě se pak velmi zavile díval její otec, syn a pes. Byl jsem opět hodný!!!
Copánek - verze č. 2: Mezi tím, co slabší jedinci spali, my kapitáni + Magda + Jára + Bára přebrodili ke kiosku. Přišlo první kolečko léčivého piva a Járovi s Alešem se začly kroutit oči. Járovi doprava a Alešovi doleva. Našel jsem jejich průsečík. Byl u protějšího stanu, kde pobíhal docela příšerný pán. Hoši mě překvapili. Po 10 min. jejich neměnného pohledu jsem se otočil. Bingho!!! Místo pána se tam převlékal asi 16 letý Copánek. Prohlašuji, že mě nikdo neupozornil. Po příchodu maminky a mladšího bratra se jim zrak narovnal a šli jsme brodit a probudit ostatní.
Pokračovanie Copánka. Čas: vstávanie zbytku posádky. Po dodatočnom zístení story Copánek a následujucim uteku členky Magdy nastáva prebudenie. Po vzbudeni všetkých spáčov a prebrodení zbylích členov posádky a všeobecnej pivnej rozmluve vydali sme sa do Horažďovic. Vydali jsme sa ako vždy skratkou. Zvládli jsme všetky nástrahy, ako boli Horažďovické bludisko cestami a necestami, skautskými chodníčkami, zámeckou záhradou a dvoumi mostami, konečne vdiali uviděli stodolu - cieľ našej cesty utrpenia. Následovalo občerstvenie grilovanou krkovičkou, pivnými vitamínmi a športovým zápasom. Medzi tim sa Bára vytratila (zase? ako to na robí?). Po Bárinom navrate z kempu v pokračovanie športového večera a dobrom naladení, vyštartovali jsme cca o polnoci na nonstopacki maraton.
Maraton??!! V celých Horažďovicích jsou celkem 3 nonstopy, Aleš si chtěl dát v každém jednoho panáka, což my ženy nepovažujeme za maraton. Takže již v prvním jsme se pohodlně usadily (i) a Bára dokonce vyrazila s Péťou hrát kulečník. Panáky jsme se stihli dva - k velkému Aleškovu rozčarování - měl zkažené plány. V dalším baru to Ájovi opět nevyšlo. Za barem stála dcera pana Münze a byli z toho další dva.
Zvaný restaurace u zlatého jeleňa oproti Munzů. Ciril sklamaný vyskoými teplotami vzduchu a podávaných drinků sa vrátil do posledného nonstopu po hygienicky zabalený ĺad. Na cestu do posledného nenajdeného nonstopu si Ciril ako prenosnú chladničku zvolil ústnu dutinu – ĺad cestu nevydržal tak bim sa pil bez ĺadu před stanami. Bára sa zase stratila.
Do nonstopu č. 3 dorazila jen Bára, Jára a Járův soused Miloš. Ten již v polospánku. Zbytek zapadl před stany a ještě jsme popili Beama. Zakončovala jsem já s Alešem cca ve 4:40 – v čase Alešova každodenního budíčku. Nonstopáři dorazili asi v 8 ráno, přičemž si Miloš až v půlce jezu uvědomil, že s námi nebydlí. * po „letech“ jsem upozorněna že bar byl ještě jeden.
Aleš se chtěl kochat, ale Magda opovážlivě vrazila na vodu nevybavena helmou, košilkou a gumovými rukavicemi.
Ťažké ráno. Aleš nevstal, nebol schopný ani pohybu ani slova. My zdatný, ja , Jana , Ciril , Petr , Magda a Ambra sme vyrazili na objednanú cesnačku.
Byla vynikající!!! Poté hemenex – též vynikající!!!
Snídaně u Munzů stojí za zvláštní zmínku. Česnečka i s hrncem ham and eggs(?), každému na míru lahodné nápoje - senzace. Magdě a Cyrilovi se zželelo ostatních a koupili jim aspoň pár rohlíků a vodu. Hodní….. Po snídani odpadlíků jsme odvezli Járu skoro domů (přes jez) a vyjeli směr Katovice...
Na jezu „smrt Horažďovicům” byla podnikuta záchranná akce ROH (tři pionýři v červených šátcích) zachránili dvěma HOVŐDŮM člun i s proviantem (druhý proviant doplul sám za půl hodiny) a byli jsme to my. Dobrý pocit nás povzbudil k dalším výkonům.
...kde obžerství pokračovalo. Jéé..ve Střelských Hošticích v motorestu nás dohnala Terka s Johankou, čímž se nám cesta časově protáhla. Aleš opět spravoval závadu na svém skoro novém autě a od té doby s ním nebylo nic – myslel jen na sprchu, rychlý dojezd do cíle a Terku s potomkem. Odmítal i pivo!!
Večer po dobrém jídle jsme byli - dle Terčiných slov – všichni nudní.
Středa po 23:00 hod. opět slabší část posádky „D” tentokrát i s Bárou (první večer bez její ztráty) se odebrala spát. Kapitán A., Johanka, Magda, Tereza a Honza (přítel motorkář) zůstali u kiosku a chtěli konečně zachlastat. Nečekaně nastoupil rušivý živel. Divte se, byl to Aleš. Nechtěl nic pít a všechny nás hnal do sprchy. Absolvoval jí však sám, možná s Terezou. Johanka, Cyril, Magda a Honza unikli, dopili a vyrazili bydlet.
Judleš!
Středa po 23:00 - pravdivá verze: Kapitán A(leš) raftu A (Já), po rozmluvě s obsluhou přetlumočil jejich přání a zdvořile nabídl člunu D přesun do kempu. Už z pohledu na opilého motorkáře (Honzu - námořníka) bylo jasné, že je to více než na místě. Bohužel v kempu mi mou ženou bylo zakázáno pít a místo toho jsem se musel jít potupně mýt (drhnout) mýdlem ke kadibudkám. Pak jsem byl nahnán do stanu …….
Po 23:00 - verze III.: Aleš nás celý večer honil z hospody. Konečně jsem chtěla popít, ale Aleš neustále prudil, že se jde sprchovat a navonět, dokonce si odmítl si dát u stánku i pivo s tím, že už si vyčistil zuby. Nakonec se mu podařilo nás vyhnat od stánku, nuceně jsme se šli na 3 minuty kochat a pak jsem byla donucena jít si čistit zuby. Konečně se podařilo Alešovi nás zahnat do stanu.
Á…V Katovicích se Bára dozvěděla, že Cyril si stan opravdu nezamyká. Její překvapení bylo nelíčené.
Ráno jsme šli na snídani, kde bohužel bylo ještě zavřeno, ale vydyndali jsme alespoň kafe, potom prý proběhly i polévky…Nastala změna kapitánů, na člunu A byla demokracie bez Aleše, který měl na starosti kojení princezny Jo. Místo něho jela Terka, ale sebral nám ji člun B. Asi jí Aleš zapomněl vysvětlit ty písmenka. Toho využil Vlado a vrátil se do „rodného” Áčka – móóc jsme si to užili. Pauzy na kojení jsme přivítali – trhli jsme se a tím jsme získali čas na návštěvu kiosku a párek v rohlíku. Začalo pomalu pršet.
Po nedočkavých telefonátoch a vzniklej panike člunu B sme sa presunuli už v jemnom daždi pár metrů k stánku s tombolou.
Na jezu A +Jo + FRU FRU (Janina polovivina)...konečně dorazili!…Hospoda měla zavřeno…Sedíme… JO - a PAK: otevřeli!!!
Paní vedoucí nás přivítala na loňský taneční večírek a její manžel připravil sezení na dvorku. Snědli jsme celý jídelní lístek (zavináče + utopence) a začalo pršet. Začalo stěhování pod stříšku a Jana dostávala trestné panáky jednoho za druhým (tuším asi 8x). Zatímco maminka Jana zdatně popíjela, ustlal si Péťa jako hodný syn i se psem u našich nohou. Plus večera – Bára se neztratila.
Následoval přesun ke stanům, zmatky u aut (uložení Vlada) a velká většina ulehla. Seděl jsem v nastalém klidu u ohně. Klídek narušila Jana s FRU FRU – on šel spát a Jana začala zpívat Červená se line záře a jiné vodácké popěvky. Po cigárku už jsme jen tupě zírali do ohně a svět skončil.
Nesouhlasím se vším…tohoto večírku jsem se účastnila jen do třetího trestného panáka. POTOM JSEM TAM NEBYLA!!!
Řekla ta žena: "Co si nepamatuji, to se nestalo!".
Vstala jsem brzy brzičko a našla jsem spící louku. Jen Aleš s Johankou leželi vyhoštěni na spacáku...
(a matraci – bo T. by mi to neodpustila)
...na mokré trávě zcela zapomenutí spící matkou. Zase jsem zalezla. Vzbudila mě nedočkavá Magda = měl následovat přesun pro auta a následně do Putimi...
(pro ostatní - kemp Na soutoku)
...cíli našeho týdenního snažení. Já, Magda a Aleš jsme vyrazili do Sušice s obavami – budou po nás chtít parkovné? Auta jsme ukradli před kioskem bez povšimnutí. Cestou do Putimi jsme zastavili v Katovicích na oběd. Hospůdka nevařila – svatba. Ale Aleš se občerstvil jinak.
Dostali jsme kávičku, ale i krásný zažitek = 8 (říká Jana) velorexů NÁDHERNÝCH, v této souvislosti nemohu nevzpomenout přítele Jena (zvaný Námořník), který nás přijel dva dny předtím navštívit na sem, zde jsme předtím (asi) bydleli. No nic..
Auta jsme odložili v Putimi,dojeli jsme na Slaník,sbalili a vyrazili. Co se dělo když jsme tam nebyly,to je otázka pro …
Když autaři dorazili, našli téměř sbalenou louku – až na jeden stan – Péťa s Ambrou se váleli před rozbaleným stanem ve změti oblečení. Všichni nakládali věci na raft, já jsem balila a Péťa s Ambrou se koupali – DĚSNÝ!! Leč – vyjeli jsme.
V kempu – obří zabahněné místo – jsme rozbalili a šli hledat nejdřív Báru – zbytečně – a poté hospodu. Našli jsme první – obleženou fanoušky místní „rockové” kapely, potom další, kde mastnota stékala po zdech. Bára ani v jedné. Po dotazu u domorodců – kde se dobře paří (nebo vaří?) jsme se odebrali do 3 km vzdálené vedlejší vesnice. Poslední dva km již za krápání.
Ti, co pospíchali, ostrouhali. My pomalejší (C+M) jsme dojeli stopem a jistili posezení na zahrádce. Všichni jsme se stihli najíst, a někdo otevřel oblohu tak, že velmi. I Johanka dostala vyjímku k návštěvě hospody a evidentně jí to svědčilo. Byla to hospoda u militárního a familierního pána. Proběhly panáci, doutníčky a opět do deště.
Pod vypůjčeným deštníkem (zítra vrátit!) probíhaly cigárka (bez pozn. překladatele) na zahřátí + víno. Do campu jsme se vrátili mokří, ale veselí. Naše radost se znásobila s objevením Báry. Cyril s Magdou nás vyzvali na mejdan v jejich stanu. Zajásali jsme! Kuřácký, pijácký a vůbec uvolněný stan! Nálada byla - přes nepřízeň počasí - báječná…
Velmi vypitý stan: viz. foto!
A pak přišla žíža: pasáž na kterou se těším popsat;
...vyjeli jsme do jemného deštíku, voda tekla jak blázen a jediný Aleš si pochvaloval počasí. Nastala zastávka u militaristy, vrácení deštníků a snídaňo–oběd (nic moc...). Voda tekla jak zběsilá (z prava do leva), ze shora dolů a najednou jsme zjistili že jedeme na rekord. Tak daleko jsme ještě nedojeli! Po několika jezech sebevrahů se blížil kemp u soutoku a plánovaný konec výletu.
Mněli jsme tam i připravené luxusní limuzíny – to (čti tú = je to angl.) odvézt nás, alleee… Voda se přihlásila ke slovu – průtok u Putimi (prostě na soutoku) byl tak svéschopný – důstojně mohutný, že jsme nedokázali přistát!!! Zbavili jsme se pouze přítěže: ŽEN! Zbytek provozuschopné posádky:
ČLUN „A” (1.):
Zbytek cesty už byl zalitý sluncem. Voda tekla, nemuseli jsme pádlovat. Jediná chyba, došel alkohol až na pravděpodobně putovní zelenou (Jana jí sebou vozí asi několik let).
CHYBA LÁVKY – to by mi jí vypili...
Stejně jsme ji vypili – sice se zdravym odporem, ale padla...
BYLA VÝBORNÁ – NENECHALI ANI KAPIČKU!
Možná ten čerstvý dech a vidina na Bářinu koupel nahoře bez způsobili, že tu byl najednou Písek.
Bára se opravdu nevslékla!
Výsadek na soutoku:
Ženy vřeštěly když viděly svoje luxusní limo (kromě audi).
Jsme se rádi zbavili…a Petr? Konečně si to užil = no Doklad, no Persekuce, Yes SEX…………pouze imagine = závěr byl pohodový až významně krásný :-)
Pýsek: sfukávání našich vodních Kamarádů trvalo cca 2-6 hodin a mezi tím jsme stihli skvostnou večeři: grilovaný jelito (asi), pak jsme se po skoupinkách „jednotlivě” rozprchli (Magdě bylo špatně)…a pokud nikdo nic nepřipíše, tak viz strana 1.
- no - nevím... My ženy (Jana, Magda a Bram) jsme byly vysazeny v Putimi. Auta jsme našly a opět jsme ujely (suma sumárum se platilo jen 2x za celý týden). „Chlapci” - haha - nám řekli že máme čekat pod prvním mostem. Já s Magdou jsme to vzaly (bohužel) vážně. Obestavěly jsme autama most v obou směrech. Po půlhodinových telefonátech jsme zjistily, že „naši“ muži už projeli okolo. Vyrazily jsme do Písku!! Po nalezení jediné příhodné hospody - nejen že měla jídlo, ještě bylo kde zastavit - jsme volaly MUŽE = marně. Objevili se rozjaření po zelené...
Po zelené jsme byli hlavně ulepení, pomohl opět veselý ***** (zbafínkování - pozn. překladatele) a to všem členům zbývajících posádek,
...asi o 3 hodiny později. Posíleni MOJÍ zelenou, ze které jsem neměla ani lok, se rozhodli vyfouknout rafty a vyrazit. O budoucích aktivitách nevím - jela jsem domů zaspat celý ten báječný týden.
Souhlasím se všema názorama, bylo to fajn, posledních pár km na cestě domů my bylo hodně a hodně zle.
( ... a kde je zase Bára?)
